top of page

Primární hodnotou našeho projektu je podpora psychické odolnosti komunit. Chceme šířit myšlenku, že neštěstí se stávají, ale my je dokážeme zvládat. Nejsme na to sami!

​

Omlouváme se, některé články jsou zatím ve výstavbě.

Proč je důležité myslet odolně a co to vlastně je?​

Resilienční přístup ve firmách: Klíč k úspěchu v dynamickém prostředí?

7 principů odolného myšlení a jak to děláme v Krizí s Vizí​

Trauma informovaný přístup: Cesta k psychické odolnosti​

Nástroje na podporu psychické odolnosti (nejen) studujících

Bezpečí, informace, kontrola: Jak zvládat akutní stres a krizi?

Význam vzdělávání v První psychické pomoci

Duševní zdraví žáků v Praze je alarmující, odborníci bijí na poplach

​

První psychická pomoc v době postpandemické

Proč je důležité myslet odolně a co to vlastně je?

Kizí s Vizí tvoří

V dnešním rychle se měnícím světě je odolnost (nebo také resilience) klíčem k udržitelnosti a dlouhodobé prosperitě nejen v osobním životě, ale i v organizacích a společnostech.

 

Odolnostní přístup se zaměřuje na budování schopnosti zvládat nečekané změny a šoky, přizpůsobit se jim a nadále se rozvíjet. Svým záměrem přesahuje oblast psychické odolnosti, na kterou se zaměřujeme v projektu Krizí s Vizí. Je to celostní náhled na problematiku lidského fungování v oblastech biologických, sociálních, duševních i spirituálních.

​

Myslet „odolně“ znamená neuvažovat nad jedinci jako nad bytostmi ovlivňovanými systémy a externími faktory a obecně negativními vlivy světa. Znamená uvědomovat si, že:

  • Neštěstí se v životě stávají

  • Je normální na ně reagovat

  • Společně máme zdroje je zvládat

​

Pojem odolnostního nebo také resilienčního myšlení přinesli odborníci sledující schopnost lidstva se vyrovnávat s problematikou celého ekosystému, jako je čistá voda, biodiverzita nebo regulace klimatu, které jsou nezbytné pro naši existenci. Nicméně jeho důležitost je patrná i na mnohem nižších úrovních, jako je udržitelné fungování firem, služeb nebo státních institucí. A v konečném důsledku i každého z nás, našich domovů, rodin, našeho těla.

​

Psychická odolnost je tedy jen jednou složkou z toho, na co všechno se můžeme v oblasti resilience zaměřit. Můžeme ji podporovat na úrovni jednostlivce i celých komunit. O tom, jaké kroky lze v podpoře činit se dočtete níže. 

 

​Přečtěte si více zde:

Resilienční přístup ve firmách:

Klíč k úspěchu v dynamickém prostředí?

V dnešním neustále se měnícím světě je schopnost organizací a jejich zaměstnanců odolávat výzvám a efektivně se přizpůsobovat klíčovým faktorem úspěchu.

​

Resilience (nebo také odolnost) v pracovním prostředí znamená schopnost zaměstnanců odolávat, přizpůsobovat se a zotavit se z obtížných situací. Studie ADPRI (2020), že 50 % rozdílů v angažovanosti zaměstnanců lze vysvětlit právě jejich mírou odolnosti. Firmy s vysoce odolnými pracovníky zaznamenávají nižší míru fluktuace, vyšší produktivitu a lepší pracovní atmosféru.

​

Studie Workplace Resilience Study od ADP Research Institute z roku 2020 ukazuje, že resilienci lze aktivně budovat na úrovni firemní kultury. Jak tedy organizace mohou podporovat odolnost svých lidí?

​

Lze se zaměřit na tři klíčové faktory pracovní resilience

  1. Jednotlivec a jeho osobní přístup

    • Možnost samostatně rozhodovat o svém způsobu práce („Mám svobodu rozhodnout, jak dokončit svou práci“).

    • Schopnost udržet fokus i v náročných podmínkách („Bez ohledu na okolnosti se dokážu soustředit na práci“).

    • Nadšení pro práci („Každý den se těším do práce“).

  2. Podpora od vedoucího týmu

    • Důvěra – zaměstnanci, kteří důvěřují svým nadřízeným, vykazují vyšší míru resilience.

    • Psychologické bezpečí – možnost otevřeně sdílet nápady a experimentovat bez obav z negativních důsledků.

    • Anticipační komunikace – vedoucí, kteří transparentně předávají informace včas, pomáhají týmu lépe zvládat změny.

  3. Role seniorního vedení

    • Viditelnost a důslednost – zaměstnanci musí vidět, že vedení dodržuje své sliby.

    • Schopnost předvídat změny – lidé potřebují jistotu, že jejich firma je připravena na budoucí výzvy.

​

Jak tedy resilienci aktivně rozvíjet?

​

Studie naznačuje několik klíčových kroků, jak resilienci ve firmě kultivovat:

  • Podporujte autonomii zaměstnanců, aby se cítili odpovědní za svůj výkon.

  • Budujte otevřenou a důvěryhodnou komunikaci mezi týmy a vedením.

  • Vytvářejte prostředí, které podporuje experimentování a inovace.

  • Zajistěte, aby zaměstnanci pracovali na úkolech, které je baví – ti, kteří svou práci milují, jsou až 3,9x odolnější.

​

Přečtěte si více zde:

https://www.adpresearch.com/assets/workplace-resilience-study/

7 principů odolného myšlení,
které je důležité podporovat

principy resilience

  1. Udržování rozmanitosti a nahraditelnosti

  2. Řízení konektivity

  3. Řízení pomalých proměnných a zpětných vazeb

  4. Podpora myšlení v komplexních adaptivních systémech

  5. Rozšiřování participace

  6. Podpora polycentrického řízení

  7. Podpora učení

1, Udržování rozmanitosti a nahraditelnosti

Různorodé systémy jsou odolnější vůči šokům než homogenní struktury. Biologický příklad: luční kvítí je natolik různorodé, že zajistí plnost trávníku po téměř celé roční období nezávisle na vlivu počasí.

​

Jak ho podporujeme my v Krizí s vizí? Víme, že jsme jiné a vážíme si toho. Jedinečnost odbornosti každé z nás nám umožnuje se vzdělávat a inspirovat navzájem.

​

Jak ho pomáháme podporovat našim klientům? Vedeme k vzájemnému poznání odlišností. V čem je dobré, že každé oddělení nebo zaměstnanec má ke klientovi jiný přístup? Umí tyto odlišnosti překonat, pokud je potřeba se zastoupit?

 

2, Řízení konektivity

Propojení mezi různými prvky systému může být jak pozitivní, tak negativní. Biologický příklad: Stromy v lese si díky propojení mohou předávat vodu a živiny i na kilometry. V příliš hustém lese se ale požár šíří rychleji. 

​

Jak ho podporujeme my v Krizí s vizí? Jsme v přirozeném kontaktu. Bavíme se nejen o tom, co se stalo, ale i o tom, co plánujeme a jaké máme cíle. Zároveň máme úkoly rozděleny a nezahlcujeme se.

​

Jak ho pomáháme podporovat našim klientům? Bavíme se o tématech hranic a jejich propustnosti. Pomáháme vymezovat kompetence a hledat cesty, jak je vzájemně komunikovat. První psychická pomoc vede k dovednosti navázat spojení tak, aby se druhý nestal na jedné osobě závislý, ale opravdu dostal podporu, kterou potřebuje.

 

3, Řízení pomalých proměnných a zpětných vazeb

Resilienční systémy se zaměřují na dlouhodobé faktory ovlivňující jejich stabilitu.

Biologický příklad: Úbytek živin je pomalý proces, který však může mít zásadní dopad na naše tělo. Je potřeba vědět, kde se projeví a umět si ho všimnout.

​

Jak ho podporujeme my v Krizí s vizí? Dle vymezených cílů víme, co jsou markery naší úspěšnosti, ale i pohody. Zdraví projektu pro nás není pouze o měření zisku a spokojenosti klientů, ale díváme se i na naši vzájemnou pohodu, chuť do práce nebo ochotu věnovat čas činnostem nad rámec.

​

Jak ho pomáháme podporovat našim klientům? Prostřednictvím trauma informovaného přístupu učíme k citlivosti vnímání změn v prožívání jedinců i celé komunity. První psychická pomoc učí porozumět projevům jako symptomu dané situace. Vědět, co nám říkají a co je dle nich třeba udělat. Především učíme také schopnost rozeznat, že se věci daří!

 

4, Podpora myšlení v komplexních adaptivních systémech

Resilienční přístup uznává, že systémy se neustále vyvíjejí a je třeba se na ně dívat z různých perspektiv. Je o umění přizpůsobit způsob řízení aktuální situaci.

Biologický příklad: Paměť je v našem mozku uložena mnoha způsoby a mnoha cestami. Jeden mechanismus převládá. Pokud je ale oslaben, třeba vlivem nemoci, mozek se dovede přizpůsobit a využít jiné cesty tak, aby funkce zůstala.

​

Jak ho podporujeme my v Krizí s Vizí? Předpokládáme potřebné změny v nastaveném pracovním systému. Dáváme si prostor vyhodnocovat způsoby práce a při zavádění nového zvažujeme, jak bude fungovat v různých alternativách.

​

Jak ho pomáháme podporovat našim klientům? Ačkoli předáváme svou psychosociální odbornost, respektujeme vhled účastníků do problematiky. První psychická pomoc podporuje vnímání zdrojů každého z nás v dané specifické situaci. Neexistují jednorázové rady. Důležitá je možnost volby a vědomí, že nikdy není pozdě volbu změnit.

 

5, Rozšiřování participace

Široká účast různých aktérů v rozhodovacích procesech posiluje odolnost systému tím, že integruje různorodé znalosti a perspektivy.

Biologický příklad: V rybníce jednotlivé organismy naplňují různé funkce pro to, aby zde voda byla stále obyvatelná. Od predátorů až po sinice.

​

Jak ho podporujeme my v Krizí s Vizí? Zveme ke spolupráci další lektory a krizové interventy, které považujeme za odborníky. Nebojíme si říct o podporu externistů v oblastech, které nejsou naše primární.

​

Jak ho pomáháme podporovat našim klientům? Vedeme k identifikaci klíčových činitelů v podpoře odolnosti instituce. Hledáme, jak jednotlivé vrstvy zaangažovaných jsou a mohou být podporou, aby zátěž neležela pouze na jedné složce.

 

6, Podpora polycentrického řízení

Více řídících jednotek umožňuje rychlejší reakci na změny a lepší přizpůsobivost.

Biologický příklad: Královna matka ve včelím úlu je sice hlavou rodu, ale neřídí, kam vylétají pro med nebo jak probíhá péče o larvy.

​

Jak ho podporujeme my v Krizí s vizí? Máme rozdělené pracovní činnosti podle toho, co nás baví a co umíme. Vzájemně se ve výkonu těchto činností podporujeme, ale nezasahujeme si do nich, pokud o to druhá nepožádá.

​

Jak ho pomáháme podporovat našim klientům? Při práci s hranicemi a péčí o sebe vedeme k uvědomění si vzájemných zdrojů a kapacit. Podporujeme vyjasnění pozic různých aktérů. K porozumění a možnosti vzájemného ocenění za odvedenou činnost.

 

7, Podpora učení

Neustálé experimentování a přizpůsobování je klíčové pro odolnost systémů. Nové přístupy je potřeba testovat a využívat nové poznatky.

Biologický příklad: Mravenci vysílají neustále průzkumné jedince, aby zjišťovali, co se nachází v okolí mraveniště a donášeli do něj zpět, co jim připadá užitečné.

​

Jak ho podporujeme my v Krizí s Vizí? Ke každému klientovi i kurzu přistupujeme se zvědavostí, co přinese. Zpětně sledujeme modifikace, které byly udělány a inspirujeme se pohledy účastníků.

​

Jak ho pomáháme podporovat našim klientům? Naši práci společně s klientem evaluujeme, abychom zjistili, zda postupujeme efektivní cestou. Kurzy tvoříme interaktivně a přinášíme řadu podnětných zdrojů a materiálů. Otevíráme bezpečný prostor si věci zkusit, odnést, otestovat. Ale také usoudit, že nevyhovují.

​

Přečtěte si více zde:

https://www.stockholmresilience.org/research/research-news/2015-02-19-applying-resilience-thinking.html

principy resilience1
principy resilience 2
principy resilience 3
princip resilience 4
principy resilience 6
princip resilience 5
principy resilience 7

Trauma informovaný přístup

Cesta k psychické odolnosti

Trauma informovaný přístup reaguje na základní promisy psychické odolnosti:

​

  • Neštěstí se stávají

  • Je normální na ně reagovat

  • Máme zdroje je zvládat.

​

Nabízí řadu nástrojů, jak pracovat s přirozenými reakcemi každého z nás na náročné události a jak podporovat naše zdroje zvládání.

Vyzdvihuje efektivitu celostního přístupu, který zahrnuje nastavení dobrého prostředí pro všechny a připravenost na náročné události obecně, oproti hledání rizik.

Apeluje na mezioborovou spolupráci a aplikaci praktických změn.

​

Trauma je komplexní fenomén, který může zásadně ovlivnit duševní a fyzické zdraví člověka. Ať už vzniká v důsledku násilí, zneužívání, zanedbávání, ztráty, přírodních katastrof nebo jiných emocionálně zraňujících zkušeností, jeho dopady mohou být dlouhodobé a zasahovat do všech oblastí života.

 

Zároveň jako zátěž můžeme vnímat i mnohem méně zasahující životní situace, které náš život neovlivní dlouhodobě, ale aktuálně sníží naší duševní pohodu.

 

Těmto událostem nelze v životě žádného člověka zcela předejít. Trauma informovaný přístup (T-I) se zaměřuje na porozumění těmto dopadům a na vytvoření prostředí, které minimalizuje možnost dalšího prohloubení traumatu a podporuje zotavení a psychickou odolnost.

 
Co je trauma informovaný přístup?

Trauma informovaný přístup není jen terapeutickou metodou, ale celkovou filozofií, jak přistupovat realitě toho, že lidský život obsahuje těžkosti a každý z nás jich určitou míru zažil. Organizace a služby využívající T-I se řídí čtyřmi základními principy:

​

  • Porozumění traumatu a cestám k zotavení – Uznání toho, že trauma ovlivňuje myšlení, chování a vztahy jednotlivce.

  • Rozpoznání příznaků traumatu – Zaměření na identifikaci signálů u klientů i zaměstnanců a adaptace služeb podle těchto potřeb. A také rozpoznání toho, že dochází k zlepšení prožívání.

  • Začlenění znalostí o traumatu do postupů a politik – Přetvoření systémů tak, aby podporovaly bezpečnost, transparentnost a všímavost a vzájemnost.

  • Prevence retraumatizace – Aktivní snaha o vytvoření bezpečného prostředí, které nevystavuje jednotlivce přidané zátěži a naopak posiluje zdroje k zvládání.

 

Proč je důležité se řídit trauma informovaným přístupem?

Dlouhodobě prožívaná zátěž nad rámec tolerance jedince může být podkladem pro rozvoj různých psychických i fyzických obtíží, včetně úzkostných poruch, depresí, posttraumatické stresové poruchy (PTSD) či chronických zdravotních problémů.

 

Dlouhodobě také snižuje schopnost zvládat další životní nároky. T-I pomáhá vytvořit prostředí, ve kterém se jednotlivci cítí bezpečně a podporovaně, což umožňuje lepší zvládání stresových situací a postupné budování psychické odolnosti.

 

Implementací drobných praktických změn umožňuje zajistit prostředí instituce tak, aby z nich jedinci mohli čerpat.

​

T-I se uplatňuje nejen v oblasti zdravotní péče, ale také ve školství, sociálních službách, justici či pracovních prostředích. Organizace, které aplikují tento přístup, zlepšují celkovou atmosféru, podporují spolupráci a zvyšují efektivitu své práce, protože vycházejí z porozumění lidským potřebám a reakcím na stresové situace. Lépe se také vyrovnávají a zotavují z náhlých náročných událostí.

​

Jak začít s trauma informovaným přístupem?

Zavedení T-I vyžaduje systémové změny, které zahrnují:

  • Vzdělávání zaměstnanců o dopadech traumatu a způsobech jeho řešení.

  • Přizpůsobení prostředí tak, aby bylo bezpečné a podporující.

  • Aktivní zapojení aktérů do procesu zotavení.

  • Spolupráci mezi různými sektory, které se dotýkají duševního i fyzického zdraví, bezpečnosti a sociální péče.

 

Trauma informovaný přístup je klíčem k vytvoření podpůrného prostředí, které respektuje individuální zkušenosti každého člověka a umožňuje mu bezpečně budovat odolnost vůči stresu. Přijetím tohoto přístupu nejen pomáháme jednotlivcům v jejich zotavení, ale zároveň přispíváme ke zdravější a soudržnější společnosti.

​

Přečtěte si více zde:

https://library.samhsa.gov/product/samhsas-concept-trauma-and-guidance-trauma-informed-approach/sma14-4884

Podpora psychické odolnosti studentů

Trauma-informovaný přístup ve vysokoškolském poradenství

kruh krize

Duševní zdraví studentů vysokých škol je v dnešní době stále naléhavějším tématem. Data z monitoringu duševního zdraví na univerzitách ukazují významné množství studujících se symptomy deprese, úzkosti či v riziku sebevražedného chování.

 

Přístup založený na principech trauma-informovaného poradenství může přispět ke zvýšení jejich odolnosti a celkového well-beingu.

​

Výsledky průzkumu  (NÚDZ, 2023) v České republice ukazují alarmující čísla:

  • 66 % studentů uvádí snížený well-being

  • 56 % vykazuje symptomy střední až těžké deprese.

  • 45 % zažívá příznaky střední až těžké úzkosti.

  • 41 % se nachází v riziku sebevražedného chování.

 

Podobné problémy lze vidět i v populaci dospělých, což naznačuje, že se jedná o systémový problém, který si zaslouží cílenou intervenci.

​

Z pohledu Trauma informovaného přístupu lze pracovat s komunitou prostřednictvím klíčových faktorů, které napomáhají zvládání zátěžových situací a tím na tento trend duševní pohody nejen studujících reagovat. Nejde o hledání slabých míst či snahu zabránit krizím, ale o podporu růstu odolnosti a zaměření na zdroje zvládání.

​

Dle SAMHSA (2014) trauma-informovaný přístup zahrnuje šest klíčových oblastí, které je možné podporovat:

  1. Bezpečnost – zajištění prostředí, kde se studující cítí chráněni.

  2. Důvěryhodnost a transparentnost – jasné a srozumitelné procesy.

  3. Vzájemná podpora – budování komunitní sítě.

  4. Spolupráce – aktivní zapojení všech aktérů vzdělávání.

  5. Zplnomocnění – možnost volby a rozvoj autonomie.

  6. Respekt k odlišnostem – citlivý přístup ke kulturním či genderovým aspektům.

​

Zjištěné potřeby a doporučení

Studie AVŠP (2024) přinesla poznatky o důležitosti rozvoje vysokoškolského poradenství. Objevila se častá potřeba psychoterapeutické činnosti či odborných služeb. Tuto potřebu odborného přístupu u studujících i pedagogů a zaměření na studenty se specifickými potřebami jsme zaznamenali i při praktické pracovní zkušenosti a v kontaktu s univerzitními klienty. Otázkou je, zda tato činnost ale patří do funkcí univerzit.

​

Jak komentovala proděkanka FTVS UK Ing. Lenka Henebergová na konferenci k Vysokoškolskému poradenství v roce 2025, univerzita má tři důležité role pro společnost. Vzdělávací, výzkumnou a podporující dobré zdraví (ne jen duševní) studujících. Objem této třetí role se v posledních letech velmi zvedá. Nicméně není to role výlučně určená studentům se specifickými potřebami, ale studujícím obecně.

​

Z hlediska trauma-informovaného přístupu a postoje WHO k zdravotní péči, se univerzita pohybuje na středu odbornosti pyramidy zdravotní péče. Specifické potíže studijního charakteru jistě patří do řešení vysokoškolských poraden.

 

Nicméně univerzita má své hranice a nemůže nahrazovat odbornou lékařskou práci. Naopak, má povinnost věnovat se rozvoji i méně odborně specifické podpory. Zaměření na ni je prevencí proti rozvoji dalších potíží.

​

Toto platí i pro důležitost péče nejen o studující, ale i vyučující, poradce a další personální aparát univerzit. Protože pokud ten nebude mít dostatek sil, porozumění a dobré pracovní prostředí, nemůže být dále studujícím dobrou oporou.

​

Studie AVŠP dále identifikovala klíčové oblasti, které mohou výrazně zlepšit duševní zdraví studentů. Mezi doporučení patří systematická implementace intervencí do studijního života, tvorba služeb přizpůsobených specifickým skupinám i celkové komunitě a sběr dat pro vyhodnocování potřeb studujících.

​

Na základě těchto zjištění jsme se ve spolupráci s univerzitními poradnami vzhledem k efektivitě (finanční i časové)​ rozhodli se zaměřit na aplikaci trauma-informovaných principů do vysokoškolského prostředí prostřednictvím:

​

​

Těmito kroky máme za cíl působit především na změnu mindsetu univerzitního prostředí. Zvýšení povědomí o bodech odolnosti a funkčních zdrojích zvládání. Podpořit v ekonomickém začlenění dalších podpůrných opatření. Tento přístup a náš projekt má ambici vést k angažovanosti celé komunity k zvládání reálných náročností studia a odlehčit tak náporu a potřebě odborných služeb.
 

​​Shrnutí:

Trauma-informovaný přístup představuje komplexní způsob, jak budovat duševní odolnost v akademickém prostředí. Projekty jako Krizí s Vizí ukazují, že cílené intervence mohou efektivně pomoci nejen studujícím, ale i zaměstnancům univerzit v porozumění a posílení podpůrných systémů.

​

Zdroje:

  • NÚDZ (2023). Monitoring duševního zdraví na vysokých školách. Neveřejná závěrečná zpráva.

  • The Healthy Minds Network (2024). Healthy Minds Study among Colleges and Universities.

  • AVŠP (2024). Pracovní skupina AVŠP pro well-being: Zásady pro zlepšení well-beingu studujích VŠ.

  • Substance Abuse and Mental Health Services Administration (SAMHSA) (2014). SAMHSA's Concept of Trauma and Guidance for a Trauma-Informed Approach.

  • World Health Organization (WHO) (2021). Mental Health ATLAS 2020.

  • Klepáčková, O., Krejčí, Z., & Černá, M. (2020). Trauma-informovaný přístup: v sociální práci.

  • Simonsen, S. H. et al. (2015). Applying Resilience Thinking: Seven Principles for Building Resilience in Social-Ecological Systems. Stockholm Resilience Centre

  • Bula, M. M. (2024). Well-being vysokoškolských studujících AVP 2024

Bezpečí, informace, kontrola

Základní stavební kameny zvládání akutní situace

V krizových situacích, kdy je člověk vystaven silnému stresu, se ukazuje, že existují tři klíčové faktory, které pomáhají zvládnout zátěž: bezpečí, informace a kontrola. Tyto poznatky vycházejí z psychologických a neurovědeckých studií a jsou základem efektivní krizové pomoci.

​

Bezpečí: Klíčová podmínka pro zvládání stresu

Bezpečí je základní lidská potřeba, která přímo ovlivňuje schopnost regulovat stres. Bezpečí není jen fyzické, ale zahrnuje také psychickou stabilitu, sociální propojení a předvídatelnost situace.

 

Jak ukázal Stephen Porges ve své Polyvagální teorii, autonomní nervový systém se uklidňuje, když se člověk cítí bezpečně. To pomáhá zmírnit stresovou reakci.

​

Jak posílit pocit bezpečí?

  1. Vytvořte stabilní prostředí – Pokud pracujete s lidmi v krizových situacích, zajistěte jim klidný prostor bez zbytečných podnětů. Myslete na fyzické bezpečí.

  2. Fyzický kontakt a sociální podpora – Přítomnost blízkých osob nebo podpora odborníků může výrazně přispět k pocitu bezpečí. Opakované výzkumy důležitých faktorů v terapeutické léčbě ukazují, že klíčový je prožitek vztahové blízkosti.

  3. Dechové či jiné pohybové cvičení – Pomalé dýchání aktivuje parasympatický nervový systém, což pomáhá tělu se uklidnit. Díky neurobiologickým přístupům známe řadu dalších cvičení, které takto působí. Najdete je i v Odolných kartách.

  4. Jasná struktura a předvídatelnost – Lidé se lépe cítí, když vědí, co mohou očekávat. Například v krizové intervenci pomáhá sdělování jasných informací o dalším postupu.

 

Informace: Klíč k orientaci v krizi a jejímu zpracování

Nejasnost a nedostatek informací mohou zesílit pocit stresu a nejistoty. Jak ukázali Richard Lazarus a Susan Folkman, schopnost zvládnout stres závisí na tom, jak lidé vnímají situaci a jaké strategie zvládání si mohou osvojit.

​

Jak zajistit kvalitní informace v krizové situaci?

  1. Transparentní komunikace – Lidé potřebují jasné, pravdivé a rychle dostupné informace o situaci.

  2. Srozumitelné sdělování – Komunikujte jednoduše, bez zbytečných odborných výrazů.

  3. Možnost klást otázky – Poskytněte prostor na to, aby se lidé mohli ptát, co je pro ně důležité.

  4. Omezení zahlcení informacemi – Nadměrné množství dat může vyvolat úzkost. Snažte se sdělovat jen nejdůležitější a ověřené informace. Důležitá je i forma sdělení, jaké jsou využity kanály, jakou formou a vizuálem.

 

Kontrola: Možnost aktivního zapojení vede k posílení

Když se člověk ocitne v situaci, kde nemá žádnou možnost ovlivnit dění, stres může být ještě intenzivnější. Výzkum Granta S. Shieldse ukázal, že akutní stres ovlivňuje kognitivní kontrolu – tedy schopnost racionálně rozhodovat. Proto je důležité dát lidem možnost aktivně se podílet na řešení situace.

​

Jak zvýšit pocit kontroly?

  1. Možnost rozhodování – Lidé by měli mít aspoň nějakou volbu, i když se jedná o jednoduché věci (například kde si sednou, co si vezmou k jídlu). Volbou je i moci odmítnout nabízenou podporu.

  2. Podpora aktivního zapojení – Povzbuzení k akci, jako je účast na řešení situace, plánování nebo fyzická aktivita.

  3. Techniky uzemnění – Například metody Somatic Experiencing podle Petera Levina, které pomáhají uvolnit napětí v těle. Protože tělo je jedna z věcí, nad kterou můžeme mít kontrolu téměř vždy.

  4. Respektování individuálních potřeb – Každý člověk v krizi reaguje jinak. Někteří chtějí převzít iniciativu, jiní potřebují spíše vedení.

 

Důkazy z praxe

Tyto tři faktory se odrážejí nejen ve výzkumech, ale i v aplikované krizové pomoci. Výzkum ponehodové péče v Česku (2023) ukazuje, že pokud chybí bezpečí, informace a kontrola, výrazně se zhoršuje stav lidí po traumatickém zážitku.

 

Podobný výsledek přinesl průzkum HZS (2010), který identifikoval právě tyto tři potřeby jako klíčové.

​

Způsob podpory druhého, který může uplatnit každý z nás a který respektuje a podporuje tyto tři stavební kameny zvládání je První psychická pomoc.

​

Ať už pracujete v krizové intervenci, zdravotnictví nebo jen pomáháte blízkému v obtížné situaci, vědomé zaměření na bezpečí, informace a kontrolu může zásadně ovlivnit schopnost zvládnout stres. Někdy může stačit maličko.

​

Shrnutí

  • Vždy se snažte zajistit pocit bezpečí, ať už fyzický nebo psychický.

  • Zprostředkujte srozumitelné a důvěryhodné informace, které pomohou k lepšímu porozumění situace.

  • Dejte lidem možnost ovlivnit dění, i kdyby to mělo být jen v malém rozsahu.

​

Zdroje:

  • Náš polyvagální svět – Stephen W. Porges, Seth Porges (2024).

  • Lazarus and Folkman's psychological stress and coping theory – Richard S. Lazarus, Susan Folkman (2017).

  • The effects of acute stress on core executive functions: A meta-analysis and comparison with cortisol – Grant S. Shields (2016).

  • Probouzení tygra – léčení traumatu – Peter A. Levine (2011).

  • Komplexní systém ponehodové péče v ČR – David Červinka et al. (2023).

  • Činnosti Záchranného útvaru HZS ČR za kalendářní rok 2010 – Hasičský záchranný sbor České republiky (2010).

​

Význam vzdělávání v První psychické pomoci

​

Klíčová kompetence pro krizové situace

Psychická první pomoc (PPP) je metodický přístup k podpoře lidí, kteří se ocitli v krizové situaci, například po závažné události nebo traumatizujícím zážitku. Dokument WHO Psychická první pomoc: Průvodce pro terénní pracovníky zdůrazňuje její význam nejen pro zdravotníky a pracovníky v terénu, ale i pro širší veřejnost, včetně zaměstnanců v korporátním prostředí.

​

Co je psychická první pomoc a proč je klíčová?

PPP je neklinický, empiricky ověřený postup, jehož cílem je stabilizovat a podpořit osoby postižené stresem či krizí. Na rozdíl od terapeutických intervencí nevyžaduje odborné vzdělání v oblasti psychologie, ale zahrnuje praktické techniky pro poskytování okamžité podpory.

​

Hobfoll (2007) tvrdí, že stres vzniká především tehdy, když člověk přichází o klíčové zdroje nebo se bojí jejich ztráty. K posílení odolnosti tedy naopak vede rozvoj zdrojů samotných a kompetencí k jejich využívání. Formuloval pět klíčových principů zvládání krize, které se zaměřují na ochranu a obnovu psychických i sociálních zdrojů jedince. Tyto principy pomáhají minimalizovat negativní dopady stresových situací a podporují adaptaci, tedy i celkovou psychickou odolnost jedince.

 

Jsou to principy:

  • Zajištění pocitu bezpečí – vytváření stabilního a předvídatelného prostředí, které snižuje úzkost a nejistotu a návrat k němu.

  • Možnost sklidnění - prostor a čas pro prožití přirozených reakcí na náhlou situaci.

  • Podpora soudržnosti komunity – posilování sociálních vazeb a spolupráce mezi lidmi.

  • Zážitek vlastní účinnosti – podpora osobní kompetence a schopnosti jedince i komunity.

  • Podpora naděje – udržení pozitivního výhledu do budoucnosti a víry v možnost zlepšení situace.​

Na základě těchto těchto principů e právě vystavena metoda První psychické pomoci. 

​​

 

WHO definuje PPP jako proces zahrnující:

✔ Poskytování klidného, bezpečného prostředí

✔ Aktivní naslouchání bez nátlaku

✔ Podporu naplnění základní potřeb (potraviny, informace, kontakt s blízkými)

✔ Podporu zvládání stresevé reakce a přirozeně prožívaných emocí

✔ Respektování autonomie zasaženého jedince

​

Vzdělávání v PPP v prostředí institucí a firem

Moderní společnosti si stále více uvědomují význam duševního zdraví zaměstnanců. Implementace školení v psychické první pomoci může hrát zásadní roli v krizovém managementu, prevenci stresových poruch a zlepšení firemní kultury.

 

Podle WHO se doporučuje začlenit PPP do firemních školení z několika důvodů:

  • Prevence syndromu vyhoření – zaměstnanci, kteří si osvojí techniky PPP, jsou lépe schopni zvládat pracovní stres a eliminovat faktory vedoucí k vyhoření u sebe i kolegů.

  • Rychlá intervence v krizových situacích – vyškolení zaměstnanci mohou pomoci kolegům v případě stresových situací, například při vážných pracovních konfliktech nebo nečekaných událostech (např. nehody, ztráta blízkého).

  • Zvýšení odolnosti týmu – podpůrná firemní kultura, která zahrnuje znalost PPP, přispívá ke zlepšení mezilidských vztahů a posiluje psychickou odolnost zaměstnanců.

  • Podpora wellbeing politiky – vzdělávání v PPP posiluje strategie udržitelného duševního zdraví celé instituce, což pozitivně ovlivňuje produktivitu a loajalitu zaměstnanců.

​

Základní kroky implementace PPP v institucích

Podle WHO by organizace měly při zavádění psychické první pomoci postupovat systematicky a volit více způsobů. Řadí mezi ně:

✅ Interní školení – odborné semináře a workshopy vedené psychology nebo krizovými intervenčními specialisty.

✅ Vytvoření podpůrných skupin či prostoru pro sdílení zkušeností a peer support– zaměstnanecké týmy vyškolené v PPP mohou sloužit jako první kontaktní bod pro kolegy v obtížných situacích.

✅ Začlenění PPP do firemních politik – vytváření strategií na podporu duševního zdraví, například prostřednictvím zaměstnaneckých benefitů zaměřených na psychickou pohodu. Využívání principů komunikace PPP v běžné pracovní praxi.

✅ Propojení se specialisty – spolupráce s odborníky na krizovou intervenci pro eskalované případy, které vyžadují hlubší psychologickou pomoc.

​

Psychická první pomoc je nedocenitelnou kompetencí nejen pro zdravotnické pracovníky, ale i pro zaměstnance v pracovní prostředí obecně. Vzdělávání v PPP přispívá k lepší adaptaci na stresové situace, posiluje odolnost zaměstnanců a zlepšuje psychosociální klima firmy. Jak zdůrazňuje dokument WHO, implementace těchto dovedností do pracovního prostředí může být zásadní pro dlouhodobé fungování organizací v době rostoucího psychického zatížení zaměstnanců.

​

Přečtěte si více zde:

Duševní zdraví žáků v Praze je alarmující,
odborníci bijí na poplach.

Pandemie představuje v životě současné společnosti změnu, s jakou se po desítky let nesetkala. 12. března 2020 byl vyhlášen nouzový stav, který trval do 17. května 2020, jednalo se o nejdelší a nejrozsáhlejší mimořádnou událost v historii ČR. Pandemie koronaviru má vedle přímých dopadů na fyzické zdraví a ekonomickou situaci obyvatel dopad i na duševní zdraví. Duševní zdraví je podstatné samo o sobě, ovlivňuje však i zdraví fyzické, se všemi důsledky pro fungování jednotlivce v zaměstnání, rodinném životě a společnosti. Proto je důležité stav duševního zdraví v populaci v průběhu pandemie zkoumat a brát v úvahu jeho ohrožení tvorbě a uplatňování opatření veřejných politik.

V neděli 1. 3. 2020 v 16 hodin byl potvrzen první případ nakažení virem SARS-CoV-2 na území České republiky. Prvotní zdroj infekce byla severní Itálie, kde se nakazili čeští občané přijíždějící za účelem lyžování v čase jarních prázdnin. Tím také začíná první vlna pandemie, nejdelší a nejrozsáhlejší mimořádné události v historii České republiky.

 

V úterý 10. 3. 2020 došlo k zákazu konání všech sportovních, kulturních, náboženských a uměleckých akcí. O den později k uzavření základních, středních a vysokých škol. Ve čtvrtek 12. 3. vyhlásila Vláda stav nouze a den poté uzavřela státní hranice.

 

Do tří dnů následoval zákaz maloobchodního prodeje a volného pohybu osob s výjimkami. Stav krize nastal nejen na úrovni společnosti, ale do života mnoha občanů se otiskl také v podobně krize duševní.

​
De sociate ad hominem: Vlivy pandemie na psychické zdraví lidí

Definice krize se liší na základě oboru. V medicínském pojetí znamená slovo krize definitivní zlepšení nebo zhoršení stavu, ne však konečné stádium ve vývoji nemoci. V politice krize vystihuje situaci, kdy se konflikt stává natolik ohrožující, že se lidé obávají bojů nebo války, boje však ještě nezačaly. V energetice je krizí situace, kdy se zdroje stávají těžko dostupnými, ale v menší či větší míře k dispozici jsou. V sociologickém pojetí je krize situace, kdy je vážně narušeno fungování určitého systému či jeho části.

​

Výše zmíněné definice odkazují na původ slova krize, tedy řecké “kreinein”, které můžeme přeložit jako “rozhodný obrat”. Jako první se objevuje ve stavbě řeckého dramatu jako “vyvrcholení děje”. Krize není v žádném oboru konec, ale vrchol procesu. 

​

"Krize je stav narušení psychické rovnováhy, který se projevuje v rovině psychické, fyzické a sociální. Narušení člověk nedokáže zvládnout vlastními silami a tento psychický stav je definován subjektivně."

PhDr. Daniela Vodáčková

​

Pokud osoba stižená krizí situaci vyřeší, může být narušení psychické rovnováhy příležitostí ke změně již nefunkčních vzorců v příběhu lidského života. Nezvládnutí krize je však ohrožením na všech úrovních.

 

V souladu s touto teorií je také čínský překlad slova krize jako "wei ji", kdy “wei” překládáme jako ohrožení a “ji” jako příležitost. Integrativní a metaforickou definice krize přináší Honzák ve zvolání “Situace je kritická, nikoli však zoufalá”.

​

Subjektivní vymezení krize znamená, že co u jednoho krizi spouští, u jiného člověka krizi spustit nemusí. Rozdíl mezi krizí a traumatem je právě v tomto aspektu, kdy trauma je definováno objektem, kdežto krize je definována subjektem.

 

Vodáčková dále vymezuje 3 hlavní spouštěče krize a to ztrátu, změnu a volbu. Můžeme konstatovat, že v době pandemie byla hlavním spouštěčem krize ztráta. Ztráta sociálních kontaktů, svobody pohybu, přirozeného biorytmu a každodenních návyků, pocitu bezpečí, pocitu svobody a dalšího. Spolu s narušením pocitu bezpečí jde v ruku v ruce také strach z nákazy, o kterém můžeme říci. že měl a má dopady na psychické zdraví stejně jako nákaza samotná.

​
Krize jako ohrožení: dopady 1. vlny pandemie na duševní  zdraví

Jeden z prvních ucelených obrazů vývoje duševního zdraví české populace během 1. vlny pandemie poskytuje studie IDEA “Dopady pandemie koronaviru na duševní zdraví”3. Studie shrnuje klíčové výsledky rozsáhlého projektu „Život během pandemie“. V rámci široké spolupráce došlo v období od 30. března do 14. června 2020 k opakovanému dotazování (každé dva týdny) reprezentativního vzorku 3 100 lidí v České republice (ČR) na jejich duševní zdraví. Výzkumné otázky byly následující:

• Jak velký byl nárůst příznaků úzkosti a deprese v první fázi pandemie, tj. poté, co byly zavedeny plošné restrikce, oproti stavu před pandemií?

• Jaké skupiny byly nejvíce zasaženy?

• Došlo v poslední době ke zlepšení? Přetrvává (a u jakých skupin) zvýšená míra příznaků úzkosti a deprese?

Výsledky výzkumu ukázaly, že v první fázi pandemie (30.3. – 15.6.) trpělo zhoršeným duševním zdravím (příznaky alespoň středně těžké deprese či úzkosti) až 20 % respondentů. To představovalo více než trojnásobný nárůst oproti stavu před pandemií (6 %). Nejvíce zasaženy byly následující skupiny obyvatel:

  1. ženy (výskyt 26 %) a převážně pak ženy s dětmi (výskyt 37 %),

  2. mladí lidé ve věku 18–24 let (výskyt 36 %) a

  3. respondenti z domácností postižených vysokým propadem příjmů (výskyt 30 %).

 

Výzkum ukázal, že duševní zdraví respondentů se po úvodním skokovém zhoršení při nástupu pandemie postupně zlepšovalo, výskyt příznaků alespoň středně těžké deprese či úzkosti byl ale v půlce června 2020 stále téměř dvojnásobný v porovnání se stavem před pandemií Výzkum poukazuje na to, že duševní zdraví může zhoršovat nejen prožitek, ale také očekávání budoucích ekonomických, zdravotních a sociálních problémů. S tímto zjištěním narůstá důležitost infrastruktury psychologické pomoci, finanční a sociální podpory domácnostem nejvíce zasaženým pandemií a dalších kroků snižujících pocity nejistoty. Vzhledem k vysoké míře obav společnosti z plošné karantény během potenciální budoucí druhé vlny pandemie ukázaly výsledky výzkumu rovněž potřebu otevřeně informovat veřejnost o míře materiální a personální připravenosti systému na případnou druhou vlnu.

Zpráva pracovní skupiny Rady vlády pro duševní zdraví4 také iniciovala  šetření v oblasti dopadů na duševní zdraví obyvatel, zpracovala analýzy a následně formulovala doporučení. Výstupy jsou následující:

  • Riziko sebevražd vzrostlo 3x

  • Zvýšila se frekvence tzv. binge drinking5 (pití velkého množství alkoholu při jedné příležitosti. V USA se binge drinking vymezuje: 5 a více alkoholickými nápoji při jedné příležitosti u mužů, 4 a více nápojů při jedné příležitosti u žen.)

Studie Já a COVID-196 poukazuje na následující sociálně patologické jevy spojené s pandemií a nouzovým stavem:

  • diskriminace či jiného druhu nevhodného chování v důsledku nemoci COVID19;

  • ostražitost a udavačství ze strany okolí (19 %);

  • nevraživost vůči určitým skupinám (chalupáři, pendleři, Pražáci – 17 %).

  • Mezi dalšími formami diskriminace byla například nenávist na sociálních sítích.

Studie dále vymezuje rizikové faktory pro vznik osobní krize u vymezených skupin obyvatel:

  • instituacionalizovaná část populace (děti v dětských domovech, diagnostických a výchovných ústavech, dospělí lidé se zdravotním postižením a senioři v institucích MPSV, lidé hospitalizovaní v psychiatrických nemocnicích);

  • osoby žijící o samotě;

  • lidé ohrožení nebo v minulostí trpící psychickým onemocněním;

  • lidé se zdravotním omezením/postižením

  • lidé nezaměstnaní nebo lidé, jejichž možnost vydělávat peníze byl v období koronaviru menší.

​
Krize a cesty ven

V době pandemie byli informace o duševních zdraví a postupy jak zvládnout psychickou krizi především na internetu, například Psychologický institut7 vymezuje 6 zásad jak přežít karanténu a izolaci:

1. Tím, že jste doma děláte službu veřejnosti!

2. Nemusíte sejít, i když jste doma: zůstaňte aktivní a udržujte si denní rutinu

3. Buďte v kontaktu s rodinou a přáteli!

4. Update 2-krát denně stačí! 

5. Pravidelně volejte svým prarodičům a nabídněte pomoc svým osamělým sousedům

6. Kontrolujte své obavy a katastrofické myšlenky6

 

Web Opatruj.se8 se zaměřuje více odborně a rozděluje pomoc do následujících kategorií:

  • fyzická péče o duševní zdraví;

  • spánková hygiena;

  • psychologická péče o duševní zdraví ;

  • emoční péče o duševní zdraví;

  • spirituální péče o duševní zdraví,

  • společnost;

  • práce;

  • zájmy a relaxace.

 

Jako konkrétní rady k udržení psychického zdraví navrhuje:

- Deník je skvělý nástroj k tomu, abychom se lépe poznali a viděli věci z různých úhlů pohledu.

- K elektronice a technologiím se připojujte (i odpojujte) vědomě.

- Trénujte pozitivní self-talk.

- Rozeznejte, co ve vaší moci je a není.

- Čtěte inspirativní literaturu.

- Procvičujte mindfulness nebo meditujte.

 

Na úrovni společnosti došlo k realizaci mnohých opatření na podporu psychického zdraví obyvatelstva, mezi něž patří:

  • mobilizace tradičních registrovaných linek důvěry s navýšením kapacit;

  • zřízení ad hoc Linky první psychické podpory pod celostátní informační linkou 1212, zřízení Linky kolegiální podpory pro pracovníky ve zdravotnictví, další ad hoc COVID krizové linky a služby (Vojenská linka psychologické pomoci AČR – pro občany, linka NUDZ pro pacienty i veřejnost, Anténa – psychoterapeutická linka České asociace pro psychoterapii);

  • zveřejnění informací k duševnímu zdraví na webu Ministerstva zdravotnictví (MZ) ČR, centrální bod pro psychosociální informace pod webem Ministerstvem vnitra ČR (vč. online zdrojů pomoci, edukačních videospotů HZS ČR apod.);

  • vznik komplexní mobilní aplikace “Koronavirus, COVID-19 v ČR”;

  • vznik a kordinace dobrovolnických projektů: ad hoc projekt #delamcomuzu (psychologické a psychoterapeutické konzultace online, na dobrovolnické bázi, zpočátku poskytované zdarma); síť klinických psychologů připravených k provádění krizové intervence v době koronaviru - https://www.akpcr.cz/koronavirus; psychoterapeutická linka Anténa atd;

  • Zajištění úhrad a poskytování distanční péče v psychiatrických ambulancích, metodické doporučení MZ poskytovatelům následné lůžkové péče v psychiatrii, včetně doporučení k podpoře lidských práv v období epidemie.

  • Zřízení pracovní skupiny na Ministerstvu zdravotnictví ČR k rozvoji krizových center

Pracovní skupiny Rady vlády 4  definovala konkrétní doporučení k redukci rizik a následků a posílení odolnosti obyvatel a to:

a) Nastavit mechanismus rychlé mobilizace zdrojů, s využitím dobrovolnictví (nutnost koordinace  dobrovolnických organizací – Skaut, Červený kříž apod.) a participace ze strany občanů / uživatelů péče.

b) Zřídit komplexní “Online asistenční a informační centrum pomoci” pro situace rozsáhlých mimořádných událostí, kde mohou občané získat vše nezbytné na jednom místě (bude zahrnovat centrální mobilní aplikaci + web stránku + systém krizových a informačních linek).

c) Zřídit pod NZIP web k psychické podpoře, kde budou garantované zdroje, včetně přímého zajištění  pomoci (chat), je vhodné jej provázat s iniciativou MV GŘ HZS.

d) Posílit jednotnou (centrální) koordinaci krizových a informačních linek ze strany MPSV (ve spolupráci s Českou asociací pracovníků linek důvěry) – využít funkční systém registrovaných linek důvěry, jejich odborné standardy a bohatou zkušenost; plánovat pružné finanční zdroje pro možnost navýšení kapacity linek pro situace mimořádných událostí a dále posílit linky pro dětskou populaci.

e) Zajistit koordinovanou meziresortní krizovou komunikaci, nastavit plán nakládání se službami na resortech a komunikaci vůči službám i veřejnosti. Jednotná strategie krizové komunikace od státu k občanům je nezbytná pro zachování jejich psychické i sociální stability.

f) Posílit preventivní programy na školách (v prezenční ale i distanční formě) – posílit fondy pro primární prevenci a podpořit zřizovatele škol k jejich využívání, zejména v oblasti podpory psychosociálního zdraví.

g) Vytvořit síť zdravotních krizových center (1KC / kraj), jako komplexních center poskytujících telefonickou, ambulantní, terénní intervenci, i krátkodobou stabilizaci na lůžku.

h) Zvýšit dostupnost psychoterapeutických služeb a služeb psychosociální podpory.

i) Podpořit dobrou praxi u poskytovatelů následné lůžkové péče / pobytových služeb v oblasti zajištění  lidských práv uživatelů (online sociální kontakty s rodinami a blízkými, smysluplný denní program, soukromí atd.). Zvýšit metodickou podporu při tvorbě pandemických plánů.

j) Zvýšit informovanost a podporu seniorům s neurodegenerativním onemocněním a neformálním  pečujícím (iSupport).

k) Zajistit psychickou podporu/supervizi pomáhajícím profesím, např. Systém psychosociální intervenční služby pro zdravotníky.

l) Urychlit práce na legislativním rámci, metodikách a úhradách v oblasti telemedicíny a zajistit její využití v péči o duševního zdraví.

m) Využít fondy prevence zdravotních pojišťoven na podporu psychické odolnosti (programy prevence  vyhoření u zdravotníků, programy zdravého životního stylu u lidí s duševním onemocněním atd.).

Jako další potenciál pomoci vidí autorka textu v zapojení soukromého rezortu do systému péče o duševní zdraví na školách. Kapacity školních psychologů jsou často nedostačující. V tu chvíli by bylo možné využít kapacit sociálních pedagogů nebo krizových interventů, aby tuto funkci byť je dočasně zastaly. Dalším řešením by bylo navýšení kapacit školních psychologů, čemuž by nutně předcházelo také zvýšení jejich finančních odměn a celkově zlepšení podmínek pro práci.

​

Zdroje

První psychická pomoc v době postpandemické

 

Převzato z https://www.csspraha.cz/post/du%C5%A1evn%C3%AD-zdrav%C3%AD-%C5%BE%C3%A1k%C5%AF-v-praze-je-alarmuj%C3%ADc%C3%AD-odborn%C3%ADci-bij%C3%AD-na-poplach

Nárůst nadměrného a rizikového užívání technologií, vysoký výskyt úzkostí a depresí, malá spokojenost se životem na straně žáků. Problémy nově zmapoval výzkum duševního zdraví             a rizikového chování žáků 2. stupně základních škol a studentů středních škol v Praze. Výsledky potvrzují obavy odborníků, že se covidová pandemie, ale také nekončící ruská agrese proti Ukrajině a nejasný hospodářský vývoj negativně podepisují na duševním zdraví, a to především u dětí a mladistvých. Výzkum připravila příspěvková organizace hlavního města Centrum sociálních služeb Praha ve spolupráci s Magistrátem hl. města Prahy, s analýzou dat pomohli datoví analytici z výzkumného týmu Anreva Solution.

Se svým životem je aktuálně spokojeno méně žáků než dříve. V roce 2019 uvádělo celkovou spokojenost se svým životem 65 % žáků, v roce 2022 už jen 54 % žáků. Naopak podíl žáků, kteří explicitně uvedli, že nejsou spokojeni, narostl  z 8 % v roce 2019 na 15 % v roce 2022.

​

Až 27 % žáků v Praze vykazuje wellbeing (spokojenost se životem) na tak nízké úrovni, pro kterou Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje konzultaci či intervenci odborníka. To znamená, že zhruba každému čtvrtému žákovi 2. stupně základních škol nebo středních škol v metropoli by měla být poskytnuta odborná pomoc.

​

O problému svědčí i pohled na detailnější ukazatele, například z

oblasti psychického zdraví. Okolo 14 % žáků vykazuje příznaky vysoké míry úzkosti, dalších 15 % žáků pak střední míru úzkosti. Přibližně 11 % žáků vykazuje příznaky těžké deprese, dalších 11 % žáků středně těžké deprese. Všichni tito žáci přesahují hodnoty, při kterých je doporučeno vyhledat konzultaci odborníka a další případnou intervenci.

 

To vytváří velký tlak na podpůrné a intervenční služby a odhaluje nejen známý deficit psychiatrické péče, ale také nedostatek dětských psychologů, adiktologů a dalších specializovaných služeb, a to například pro žáky, kteří se sebepoškozují či žáky zasažené násilím v blízkých vztazích.

 

Nejohroženější skupinou z hlediska duševního zdraví a wellbeingu jsou dívky starší 14 let. V porovnání se stejně starými chlapci udávají dívky významně horší pocit spokojenosti se životem (wellbeing). Dívky starší 14 let výrazně častěji trpí příznaky deprese a úzkostí a jsou pětkrát ohroženější rizikem k rozvinutí poruch příjmů potravy než chlapci.

 

„Prevence a péče o duševní zdraví dětí a mladých dospělých je pro mě naprostou prioritou. Jsem moc ráda, že se toto téma i s nástupem školního roku otevírá. Je potřeba o něm mluvit a detabuizovat ho. Jako náměstkyně, která má v gesci i tuto problematiku, udělám maximum pro to, abychom vylepšili péči a podpůrné prostředí pro ty, kteří potřebují pomoci,“ říká Alexandra Udženija, náměstkyně primátora hl. m. Prahy pro oblast sociálních věcí a zdravotnictví.

​

„Zhoršení duševního zdraví a obavy Pražanů z budoucího vývoje sledujeme také u dospělé populace. Jsem ráda, že naše práce směrem k primární prevenci a podpoře poradenských služeb pro žáky na pražských školách vychází                z podrobných dat. Na řešení problematiky spolupracujeme také s Magistrátem hl. města Prahy a pražskými pedagogicko-psychologickými poradnami,“ uvádí Jana Holubová, která je pověřena řízením příspěvkové organizace hlavního města Centrum sociálních služeb Praha.

„Ačkoliv celkové výsledky nejsou dobré, nalezneme v datech i malé důvody       k optimismu. Wellbeing žáků dopadl v roce 2022 o malinko lépe, než v roce 2021. Také se snížil podíl žáků ohrožených poruchami příjmu potravy. Rád bych proto věřil, že se odrážíme ode dna, zároveň je potřeba zesílit podporu pro děti, školy a odborníky pracující s dětmi, a to jak z hlediska kapacity služeb, tak jejich efektivity,“ komentuje aktuální výsledky vedoucí výzkumu Roman Petrenko.

​

„Přestože v dohledné době nebudou dostatečné kapacity dětské psychiatrické péče, žákům můžeme pomoci i jinak, rozvojem respektujícího a bezpečného prostředí ve školách, včasnou detekcí ohrožení, preventivními programy, rozšířením počtu školních psychologů či lepším propojením škol, sociálních služeb a odborných neziskových organizací,“ upřesňuje Petrenko.

​

V problematice užívání návykových látek roste užívání nikotinových sáčků          a kratomu. V roce 2021 uvedla použití kratomu necelá 2 % žáků, v roce 2022 již necelých 5 % žáků. Aktuální legislativa navzdory varování odborníků nezakazuje kratom prodávat i osobám mladším 18 let. Roste také užívání elektronických cigaret (tzv. „vapování“).

​

Alkohol u žáků zůstal na stejných hodnotách jako v roce 2021, kdy se vrátil do „předcovidových“ čísel z roku 2019. Zastavil se tak mírný pokles registrovaný      v předchozích letech, neboť užívání alkoholu a marihuany mezi žáky podle většiny studií doteď dlouhodobě mírně klesalo.

​

Ohrožení excesivním používáním internetu a technologií za rok 2022 kopíruje hodnoty z roku 2021, které odborníci na danou problematiku vnímají jako velmi vysoké. „Pro představu, 45 % žáků opakovaně vynechalo kvůli internetu (on-line aktivitě) spánek nebo jídlo. 54 % žáků přiznalo, že se někdy rozčílí, když nemohou být na internetu (on-line),“ doplňuje detaily datová analytička Dominika Matějovcová.

​

„Chlapci mají častěji problém kvůli hraní počítačových her, ale dívky mají více problémů kvůli času strávenému na sociálních sítích, což má také silně negativní dopady na jejich psychický stav a duševní zdraví,“ dodává Matějovcová.

​

Žáky je také nutné dál edukovat o zásadách bezpečného pohybu v kybersvětě. Necelá třetina žáků uvedla, že je v roce 2022 někdo cizí kontaktoval                        s nevyžádanou erotickou nabídkou na internetu (nevyžádaným hovorem            o sexu, nabídkou peněz za intimní fotografie atd.). Více než 40 % dotazovaných v roce 2022 zažilo, že je na internetu někdo pomluvil, nadával jim či ubližoval, což je největší hodnota od začátku měření v roce 2016.

​

Výzkum se koná každoročně od roku 2016, poslední dotazování se uskutečnilo  v prosinci 2022. Realizuje ho Centrum sociálních služeb Praha ve spolupráci       s Magistrátem hl. města Prahy, s analýzou dat pomáhají datoví analytici             z výzkumného týmu Anreva Solution.

​

Výsledky výzkumu duševního zdraví a rizikového chování žáků 2. stupně základních škol a studentů středních škol v Praze jsou k dispozici zde a zde.

bottom of page